Hae tästä blogista

sunnuntai 29. joulukuuta 2013

Lammassaaren saunalla

Osaan kirjoittaa auki vapauden
menetyksen
saunan oven
astun ulos ja näen Itämeren
kuinka Kulosaaren sillalla liukuvat metrot
dösät
rikkaista kaupungiosista toisiin
ja kuumalta iholta
nousee höyryä
päästän irti vihasta
uskallan viimein ottaa vastaan kaikki vuodenajat
pimeän
hyväntahtoisen hiljaisuuden.

keskiviikko 27. marraskuuta 2013

Minä odotan
että joku kysyisi lippua
kertoisi paikkani maailmassa
kolistelisi ohitseni minibaarin kanssa
kun maisemat vaihtuvat
asemat nukkuvat
puut ovat korkeampia
kuin odotukseni
ja lehdet terävämpiä
kuin ajatukseni.

Metsien ja salaattipeltojen läpi
matkustan
taivun lopulta
ottamaan vastaan
syntymättömät lapset
ja olen perillä
jokaisessa hetkessä.

Polévka dne

Päivän keittona
nautin kylmää olutta
ajatuksia
tunteiden mössöä
epävarmoja sanoja
kun suusta tulee kaikkea muuta
kuin millä saisi ostettua liput
toiseen maahan
katselisi asemalla 
mihin suuntaan tuuli puhaltaa
tupakasta savut
lähtisi sinne.

tiistai 12. marraskuuta 2013

Harri Hertell (* 1985) je finský básník, slamer, DJ a kulturní producent. Patří k vůdčím osobnostem skupiny Dubros rozvíjející žánr dub poetry a dua Hertell & Hertell. Obě skupiny vydaly v roce 2013 nahrávky hudebních básní, které se dočkaly řady úspěšných repríz ve finském rozhlase. V oboru kulturní produkce je Hertell známý především jako zakladatel kolektivu Helsinki Poetry Connection, který během uplynulých pěti let probudil k životu slamerskou kulturu ve Finsku. Spíš než soutěžní klání si její příznivci oblíbili volné exhibice. Spolu s ostatními členy Helsinki Poetry Connection se Hertell stará o provoz velmi populárního klubu Helsinki Poetry Jam a pořádá večery Kiiski Open Mic. Na podzim roku 2011 debutoval samostatnou sbírkou Kunnes oppii kävelemään (Než se naučíš chodit), která je v tuto chvíli vyprodaná. V současné době pracuje na svojí druhé sbírce a aktivně vystupuje jak ve Finsku, tak v zahraničí. Jeho básně jsou přeložené do angličtiny, němčiny, španělštiny a češtiny. Již několik let se Hertell angažuje ve výboru kulturně-literárního spolku s dlouholetou tradicí Nuoren Voiman Liitto.

Básnický blog Harriho Hertella: http://mieliemmepelloilla.blogspot.fi/
Profil Harriho Hertella na Facebooku: https://www.facebook.com/HarriHertell2013
Nejnovější hudebně-básnické video Move on!: http://www.youtube.com/watch?v=EPMT2HovO-0


Už sis někdy?
(Oletko koskaan?)

Už sis někdy
půjčil vzpomínky druhejch
řek že jsou tvoje
přibarvil si je podle sebe
aby vypadaly věrohodně
jako by se staly zrovna tobě?

Přišels domů a bez pozdravu svý holce řek
ať si ty krámy co se tu válí vodnese
i když je noc
a sousedi už maj po krk
těch vašich hádek
jestli tu polici šoupnout do předsíně nebo támhle
a jakou barvu budou mít ty bedny
pro který si zejtra zajedeme do Ikey?

Užs někdy vytuh v taxíku bez prachů
po vánočním večírku
nedošel do práce
doktorovi si stěžoval na bolení v kříži
co začlo už minulej tejden
a pak se jenom zhoršovalo
možná pod vlivem zimy
nebo že by stěhování kámoše?

Užs někdy dělal na úřadě
provinile kouřil jak malej
dva bloky vod kanclu
žasl při vobědový pauze
jak kolega vedle ve fastfoodu žere takový blafy
a stejně mu šéf neřekne že je tlustej
nebo bezcharakterní
i když si ničí svoje zdraví přesně jako ty
dvojitým hambáčem s kečupem a hořčící?

Už ses na sebe kouk někdy do zrcadla
všim si že máš pleť samej kráter
myslel si že se to ještě srovná
s černejma kruhama pod vočima
vartoval až přijede první ranní tramvaj
a jízdní řád na zastávce byl tak zmrzlej
žes nevěděl jestli je lepší začít běžet
nebo ještě chvíli počkat na další spoj?

Zapomněls zalejt kytky
dojít do krámu pro kafe
někam přijít
ačkoli to bylo už dlouho předem dohodnutý
cestou domů se stavil na pár piv
i když by se měl zejtra zaplatit nájem
a na účtě už nejsou prachy ani na zápalky?

Už ses někdy bavil v bance
se stejně starým investičním poradcem
lhal mu že máš v plánu koupit byt
i když ve skutečnosti
musíš hned teď vybrat babiččino dědictví
protože seš až po uši v průseru
dlužnej všem svejm kámošům
a trochu i těm
kterejm bys neměl bejt dlužnej?

Už tě vůbec někdy napadlo
jaký to je mít radost
když ti brigádník u vás v obchodě
dovolí hrabat se v koši
vybírat prošlý instanty
na který stačí jenom vroucí voda
jako by hrál Dvořák a tys měl něco vypito
sedíš a čekáš na gauči
až v půlce devátý symfonie
zaslechneš známej zvuk konvice
a docvakne ti že ”spolu a chutně”
je nesmysl a ten vařící patok
si tady srkáš vosamotě?


Helsinky
(Helsinki)

Holky na zastávkách
si upravujou vlasy
létem zubožený šaty
a všechny maj na sobě
stejný kožený bundy
smutný naděje na vzpouru
krátkozraký představy
a ani potuchy vo chvění
vo zlozvyku co hnízdí v hubě
ale chvíli jedem bez lístku
načerno ve světě dospěláků
třeba nás pustěj do baru bez papírů
děsivě spalující pohledy
lavičky a mezi ně schovaný dávky
ty úspěšný tahaj v igelitkách z luxusního vobchoďáku žrádlo pro psy
a roky ubíhaj ve stejnejch kolejích
až moc spěšně
drsňáci plivou po zemi svý dětství
votvíraj zipy a klíny
roznožený na pedálu bicích
srdce pumpuje basy
čistý svědomí schází
v nádobí nedojezený city
máminy nekonečný strachy
nevyřčený toky myšlenek
zmeškaný hovory
i když bys chtěl všechno prozradit
říct vo jizvách v rukávech
bráchovejch bílejch čárách
co neznačej přechod pro chodce.

Někdo si voblíká svatební šaty
zbytečně přemejšlí vo krásách světa
bez svěracích kazajek a kovovejch pout
mladá anorektička se hroutí za zvuku balady
kafe v ústavu chutná po snech
ploty po vatě
dny naskakujou do dveří a nechávaj je votevřený
svý dědictví si nesem s sebou
bez zášti vůči známejm tvářím na fotkách
v duši košile který nejde zapnout
u reklamního poutače holubi co hledaj tučný roky
bez pocitu viny
zatloukáme do trámu hřeby
za mřížema mučednický svině
svět vyřešíme zmáčknutím tlačítka
žádnej stesk po ptačím zpěvu
na rodnejch hroudách města
vržou starý povozy
přes traumata dětství
přes nesplněný prázdninový přání
který chodí mezi koleje
zalejvat prodavač z hudebního ráje
a z vobočí mu čouhá šedej jazz
hejno výrů na nákupních palácích
pozoruje dvousetletý Helsinky
v neonech co vodprejskávaj vod peněženek
na znamení konce jedný epochy.


Nekrology nečtu
(En lue kuolinilmoituksia)

Nekrology nečtu
slunce vychází červený
květy se rozevíraj
světový strany už nemaj jména
a já čekám na tebe
čekám až mi dojde baterka
čekám na překroucený slova.

Jsem zaflikovaná bota
vzkaz na záznamníku
úsměv co nechceš potkat
svět touží napínat city
votvírat dveře
vodkopávat kameny z ulic.

Nekrology nečtu
nevidím ve městě lidi
šustit nákupní tašky
v shopping centru unavený chlapy
vodváděj někam dozadu zmlátit vobuškama
ani my nevíme kdo má pravdu
kdo je tu pro nás
a hodiny běžej dál
ručičky tikaj
sekundu po sekundě
tenisky našlapujou na střepy novýho roku
roztříštěný předsevzetí
prázdnej vodpadkovej koš na konečný
čeká na svýho slídila
čeká na přetržený vize
čeká na vybraný účty.

Brzy bude sklenice prázdná
rty suchý
klidně jen tak je možný koukat
na svoje nejbližší
chytat se každýho
kdo se vodváží
dotýkat
vobjímat
a je nás moc
nekrology nečtem
nebojíme se žít
náhodně otevřít noviny
chápat že smích není protikladem pláče
svíčky se hořením nevypálí
sny svůj význam neztratí
i když se třeba změní.

Pár drobků na talíři
jako bys nakonec odešla
nechala po sobě svlečenou kůži
umělohmotný přísliby
lepší budoucnosti
s někým jiným
propadlá do rokle bez lásky
nejde postavit novou
s životem se nedá moc mazlit
nechat ho utíkat pod rukama
nebojovat vo nájem
společný večeře
při kterejch
pohledy uměj bejt tichý
beze slova chápat
a mluvit bez pochopení.


V kalendáři úplněk
(Kalenterissa täysikuu)

V kalendáři úplněk
ale moře z noci nevidím
bezedný sténání kráterů neslyším
na nebi jenom ztroskotaný světlo dětství
prsty na nohách zkřehlý
dlaně na volantu
voják v křeči dřepí v příkopu
přilba bíle zasněžená
mládí natotata utlý
jako vejce rozklepnutý vo hranu dřezu
hvízdání velký píšťaly
lebka roztrhaná na cucky
a holý myšlenky
zrudlá kůže voškubanýho kuřete
kdyby se tam venku nikdo neplížil
klidně bych vzal ptáka do dlaně
a vyhonil si z volnejch víkendů vomelety snů.

V kalendáři úplněk
ale číst neumím
milování zimních gum a zmrzlejch ulic nevidím
jak škrábou plochy bez posypu a hledaj místa k stání
jako by měly strhnout kůži a vodkrejt pod ní chlapa
aby bylo vidět jakej dovopravdy je
jestli fakt nepodvádí
i když jsme voba dva nahý
listy spadlý na vokraji postele
v prostěradlech zašlý námořní mapy těch co umřeli
úšklebky a smích fošen z podlahy
nevěra nad stropama rachotí
vítr houpá loděma jak těžkej dech vyvrcholení
beznadějná bitva lásky
divoký ra-ta-ta kulometů v pustým poli
uprostřed dutej strom
pod nehtama špína míst
který jsou dávno pryč
a v mapách brzy přejmenovaný.

V kalendáři úplněk
ale já furt nevěřím
chvění vápnem vonícího rákosí neslyším
jak se vokna věčnýho dítěte zamlží
mrtvý mouchy mezi sklem
ani pavouk se radši nepohne
jenom noc se tiše vkrádá
sedá na zem jako kletba
relaxa
ní sauna chlapa co nekecá a dost maká
v potu tváře vůně břízy
na skříňce dějin vošoupaný semišový boty
a jámy zasypávaný štěrkem
rozpadlý pravdy masovejch hrobů
drsná cesta bez map a ukazatelů
slepej voják vracející se domů
na rtech trapnej vítr co svádí a skučí
naposledy vyluzuje
svůj chtíč.



Překlad medailonku a vybraných básní vznikl za přispění Informačního centra finské literatury (FILI, Finnish Literature Exchange) v Helsinkách. Přeložila Alžběta Štollová.

Helsinky

Helsinky

Holky na zastávkách
si upravujou vlasy
létem zubožený šaty
a všechny maj na sobě
stejný kožený bundy
smutný naděje na vzpouru
krátkozraký představy
a ani potuchy vo chvění
vo zlozvyku co hnízdí v hubě
ale chvíli jedem bez lístku
načerno ve světě dospěláků
třeba nás pustěj do baru bez papírů
děsivě spalující pohledy
lavičky a mezi ně schovaný dávky
ty úspěšný tahaj v igelitkách z luxusního vobchoďáku žrádlo pro psy
a roky ubíhaj ve stejnejch kolejích
až moc spěšně
drsňáci plivou po zemi svý dětství
votvíraj zipy a klíny
roznožený na pedálu bicích
srdce pumpuje basy
čistý svědomí schází
v nádobí nedojezený city
máminy nekonečný strachy
nevyřčený toky myšlenek
zmeškaný hovory
i když bys chtěl všechno prozradit
říct vo jizvách v rukávech
bráchovejch bílejch čárách
co neznačej přechod pro chodce.

Někdo si voblíká svatební šaty
zbytečně přemejšlí vo krásách světa
bez svěracích kazajek a kovovejch pout
mladá anorektička se hroutí za zvuku balady
kafe v ústavu chutná po snech
ploty po vatě
dny naskakujou do dveří a nechávaj je votevřený
svý dědictví si nesem s sebou
bez zášti vůči známejm tvářím na fotkách
v duši košile který nejde zapnout
u reklamního poutače holubi co hledaj tučný roky
bez pocitu viny
zatloukáme do trámu hřeby
za mřížema mučednický svině
svět vyřešíme zmáčknutím tlačítka
žádnej stesk po ptačím zpěvu
na rodnejch hroudách města
vržou starý povozy
přes traumata dětství
přes nesplněný prázdninový přání
který chodí mezi koleje
zalejvat prodavač z hudebního ráje
a z vobočí mu čouhá šedej jazz
hejno výrů na nákupních palácích
pozoruje dvousetletý Helsinky
v neonech co vodprejskávaj vod peněženek
na znamení konce jedný epochy.

lauantai 2. marraskuuta 2013

Ensimmäinen arvostelu Meitä on monta -levystä

"Harri Hertelliä on kuitenkin vaikea kuunnella ilman pientä hymyä suupielessä – runojen sanoitukset ovat vakavista aiheista huolimatta varsin huvittavia, eikä runoilijan matalaa ja pehmeää ääntä voi kuunnella tulematta hyvälle tuulelle."

http://www.desibeli.net/arvostelu/6239

Full Moon in the Calendar

There's a full moon in the calendar
but I can't see the nocturnal seas
or hear the bottomless wail of craters
nothing in the sky but the shipwrecked light of childhood
toes numb from the cold
hands on the wheel
a soldier freezing in a foxhole
his helmet white from the snow
his youth split in half in an instant
like an egg cracked on the rim of a frying pan
the screech of the big whistle
a skull torn apart by shrapnel
its thoughts all bare
the bumpy reddened skin of a goose
please let there be no one out in the yard
I could just strangle my cock
and scramble my brains when I go on leave.

There's a full moon in the calendar
but I don't know how to read
and I can't see how my winter tires makes love to these icy streets
scratching that unsanded back to find free spaces
as if tearing out the man from under his skin
to see what he's really like
to never ever be betrayed
even though we're both here naked
the newspapers fallen from the bed's edge like leaves
the yellowed sea charts of those lost in the sheets
the sneering snigger of the floorboards
infidelity above the clattering rooftops
ships swaying in the wind
like the brunt breath of consummation
love's hopeless battle
the wild rat-a-tat-tat rattle of machine guns on an empty field
a hollow tree in the middle
fingernails blackened
by places, long since gone
whose names in the atlas are changing.

There's a full moon in the calendar
but I still can't believe it
or hear how the reeds are quivering
when the windows of an ageless child mist over
dead flies between the glass
not even the spider wants to move
only the night sneaks in silence
falls on everything like a curse
a working man of few words
and his smooth sauna steam
in the smell of sap and sweat
worn suede shoes by history's cabinets
and the chipped gravel truths of mass graves
fall down on our shoulders
no signposts or maps for this harsh path
where a soldier returns home blind
his lips a whimpering wind, embarrassed
but crooning in lust
one last time.



Translation: Kasper Salonen

I don’t read the obituaries

I don’t read the obituaries
the sun rises up redly
the flowers open wide
the compass has forgotten the North
and I’m waiting for you
for my battery to die on me
for the sprain that twists our words.

I’m a repaired sole at the shoemaker’s
a message on the machine
a smile that eyes evade
the world wants to stretch out our feelings
open doors wide
sweep every stone off the streets.

I don’t read the obituaries
or see people on the town
just the rustling of shopping bags
tired men wandering through malls
are lead into secret stalls to be battered by security
and we have no idea who’s right
who exists just for us
but the clock keeps keeping time
clicks its ticking fingers
second after second after second
our sneakers crunch on the new year’s lingering shards
shattered promises
the hollow trash can at the terminus
waits to be rummaged
visions cut short
bank accounts empty.

Soon the glass too is empty
our lips dry
you don’t need a reason to stare at your loved ones
to grab hold of every person who dares touch you
who dares to embrace you
and we are many
we don’t read the obituaries
or fear to live
or to open the newspaper at random
or to see that laughter is not the opposite of crying
that candles aren’t burned out by fire
that dreams never lose their meaning
even if they change.

Crumbs on the plate
as if you had left at last
and left this cracked leather behind you
and the plastic promises of better days
with someone else,
as if you had fallen into a loveless ravine
it can’t be rebuilt
life can never be caressed too much
or let slip through your fingers
without fighting for rent
for a shared dinner
during which your eyes know to stay silent
understand without speaking
and speak without understanding.



Translation: Kasper Salonen

Homeward Bound

A boy, lost to the world
under his thick clothes only a malnourished fear
freedom-of-speech ornaments on the wrong side of town
the breadline moves slow and shoegazing
it lowers the selling prices of these properties
do-gooders and saints have no place here!

The yellowed promises of magazines
dry on the lips of ad execs (miten lausutaan?)
the holiday spirit
is within your grasp
those new sweatshop-sneakers
are within your grasp
inequity and exploitation
are in your grasp
and the revolution won't even be televized
but even that is within your grasp
as you strangle a last gasp from your fellow man
and in the middle of a deserted park I realize
how easy it is to be a good person.

A mail-ordered wifey
a Johnnie Walker Facebook-stalker
a redneck internet preacher descending (miten lausutaan?) the steps of Parliament
his speeches are filled with staring fractures
lips glared dry
fair, refreshing waters by the river's edge
and their dark swirling curls
ten little niggers high on LSD
bling-around-the-rosie (mitä tarkoittaa?)
teenagers these days are all strung out and nosy
gathered round a laptop drooling over sites about war
but there's no babushka inside their own grandma
but ears gone deaf, memories whistling past,
teeth made of plastic, hips made of metal
a satellite dance on the edge of town
photocopied sculptures snuck in between the lines
interest-free futures and no atomic war.

What we need are some kickass powerpoints!!!
poindexter populists hung dry from their ties
rune-singers from garbage yards and junk piles
folk wisdom clichés tangled together in snowdrifts
tales from the deep wells of experience under bridges
greasy John Does staggering up to vote
clung to editorials written to a bloated rote saying
c'mon let's play nice and say YAY to the Helsinki Guggenheim
or else we'll all be hayseeds and rubes and yokels
and christ!! not to mention these gypsies
well I guess they're ok sometimes
when you're returning home from somewhere or leaving forever
when they play those warzone ballads at the station
it's like a field trip to the boondock straits
with a false prophet, a True Finn as your guide.

To have a whole mint-condish disc of Zoloft
a backpack full of feelings you haven't dealt with yet
and jesus, seriously, how easy it is to be a good person
the Truth slurped from the mouth of a bottle in a paper bag
cup by cup, the huge buzz that rises from under moustaches
the nuzzling buddies and late-night liars
storytellers if it kills them
whispers captured on photographs
love's sweet song without pubic hairs
oh the shame! the pleasure!
unsanctioned submarines navigating the depths of the fatherland
let's put our backs to the wheel for the good of Us All
magic tricks on the office couch
and for a solitary moment
there exists a place or a world
that nobody can even imagine
as of yet


Translation: Kasper Salonen

Have you ever?

Have you ever
borrowed someone else's memory
told it like it was your own
maybe added some details you invented
to make it seem more realistic
as if it had happened to you personally?

Have you come home without saying hi to your partner
told her to get all this crap out of the hallway
even though it's 2 am
and the neighbors are sick and tired
of listening to your bickering,
whether the bookcase should be moved into the front room or not
and should it have black Ikea drawers, or green?

Have you ever blacked out in a cab without your wallet
after a Christmas party
just skipped work the next day
complained about back pain at the doctor's appointment
a pain that started last week
but kept getting worse
probably because of the freezing weather
or from helping your friend move recently?

Have you ever worked for the city
smoked a cigarette in shame
two blocks from the office
and wondered on your lunch break
why your colleague can stuff his face at Mickey D's
without your boss calling him a lard-ass
or a bad person
even though he's just as guilty of ruining his health
with his triple cheeseburger?

Have you ever looked at yourself in the mirror
and noticed those tiny pinpricks in your skin
sat back and thought "It'll be fine"
with dark circles under your eyes
waiting for the first tram of the day
the timetable so frostbitten
that you're not sure whether to just run the distance
or wait a few more minutes for the number Six?

Have you forgotten to water the plants
or to pick up some coffee from the corner shop,
have you skipped a big meeting
even though you agreed to it months ago
knocked back a few cold ones on the way home
even though the rent is due the next day
and you can't even afford a box of matches?

Have you ever been at the bank
talking to an investment adviser your own age,
lied about your plans to purchase property
even though in all honesty
grandma's inheritance has to be cashed right now
because you're pretty much up the river,
up to here in debt to all your friends
and even to the kind of people
you shouldn't owe money to?

Have you ever actually even considered
what it's like to be psyched
when the grocery store intern
lets you rifle through the backyard dumpster,
lay your hands on wrapped discs of microwave pizzas
that spin as beautifully as a Mozart symphony
and you're all ready on the couch
when you hear that familiar ding
and notice that this classic snack from 1985
looks quite a bit fresher than you
even though you're exactly the same age?




Translation: Kasper Salonen

Harri Hertell

Harri Hertell (* 1985) je finský básník, slamer, DJ a kulturní producent. Patří k vůdčím osobnostem skupiny Dubros rozvíjející žánr dub poetry a dua Hertell & Hertell. Obě skupiny vydaly v roce 2013 nahrávky hudebních básní, které se dočkaly řady úspěšných repríz ve finském rozhlase. V oboru kulturní produkce je Hertell známý především jako zakladatel kolektivu Helsinki Poetry Connection, který během uplynulých pěti let probudil k životu slamerskou kulturu ve Finsku. Spíš než soutěžní klání si její příznivci oblíbili volné exhibice. Spolu s ostatními členy Helsinki Poetry Connection se Hertell stará o provoz velmi populárního klubu Helsinki Poetry Jam a pořádá večery Kiiski Open Mic. Na podzim 2011 debutoval samostatnou sbírkou Kunnes oppii kävelemään (Než se naučíš chodit), která je v tuto chvíli rozebraná. V současné době pracuje na svojí druhé sbírce a aktivně vystupuje jak ve Finsku, tak v zahraničí. Jeho básně jsou přeložené do angličtiny, němčiny, španělštiny a češtiny. Již několik let se Hertell angažuje ve výboru kulturně-literárního spolku s dlouholetou tradicí, Nuoren Voiman Liitto (Svaz mladé síly).
Básnický blog Harriho Hertella: http://mieliemmepelloilla.blogspot.fi/
Profil Harriho Hertella na facebooku: https://www.facebook.com/HarriHertell2013
Nejnovější hudebně-básnické video Move on!: http://www.youtube.com/watch?v=EPMT2HovO-0

perjantai 11. lokakuuta 2013

Mitä muut eivät

Pyyhkiä linnunpaskat mökin kaiteelta
huonot ajatukset mielestä
ilman lasia kestää paine
kaipuu sinne minne ei voi palata
kirjoittaa sinut lähemmäksi, esille
tehdä meistä kuolemattomia
vessapaperirullia pyörii pitkin piennarta
ja taas minä odotan
ymmärtäväni keitä me olemme
mikä lämmittää
mitä on polte
vihaiset kivet kengissä
vääntyneet kolikot
valuva ikkuna
jota ei koskaan tarvitse putsata
nähdäkseen kaiken kauneuden
hitaasti syvenevät uurteet kasvoilla
kosketukset kaulalla
uppoutua luoksesi
kietoa sinut näihin sanoihin
sulkea radio
koivujen vaahteroiden ja pihlajien ympäröiminä
olen hetki hetkeltä lähempänä
oikeaa ajatusta
sinun huuliasi
katsetta joka viipyy
koska näet minussa jotakin
mitä muut eivät
tiedät kuinka vapisen
ja sinulla saa olla salaisuuksia
voima murskata minut
etkä halua
kahlata elämää
jättää mitään kertomatta
vaan antaa savun yhtyä taivaaseen
polttaa yössä kynttilöitä
hymyillä
ihan tavallisille asioille
astua askelia kohti halua
nähdä että minussa on potentiaalia olla kaikkea
mikä tekee olosi täydeksi
ilman airojakin
keinua veneessä ja luottaa
että nukahdettuamme
tunnemme kolahduksen
maan jalkojemme alla
kannattelevan

Lammassaaressa

Aleksis Kiven päivänä
pakenen kaupungin kasvoja
sinne mistä kaikki sai alkunsa
erehdyksien kautta
tunnen itsekin olevani laiva
jumissa pohjasta
niin lähellä rantaa
että metsän voi jo haistaa
maistaa kauan odottaneiden naisten suudelmat
tippuvat liinat eivät heilukaan tuulessa
huiskuta riemuisina uuden alkua
vaan syksyn hiljaista tuskaa
kirkuvaa luopumista
kuinka rujot pinnat piiloutuvat lehtien alle
kadoten odottamaan kulkijoita
saappaan pohjia poskilla

Kuinka monta kertaa

Kuinka monta kertaa täytyy suudella
jotta kallio on sileä
vanhat haavat parantuneita
eläintarhojen ovet avoinna
ja kaikkialla halu auttaa
ottaa syliinsä jokainen
joka etsii vastakappaletta?

Taas joutsenet irtoavat

Taas joutsenet irtoavat merestä
kaikki unohtuu
jää paikoilleen odottamaan
että ajat kohtaavat

Ei se irtoa

Ei se irtoa
mutta sen kanssa voi potkia
polttaa merkit lihaansa
kulkea suoraan pelkäämättä tuolia
iskuja sormilla
syttyviä taloja
nauhojen rahinaa
puutalon kauhun kahinaa
ja vaikkei myrskyä näe
se on voimakas
kuin viha
katkaisee oksat
puunkin
jos haluaa.

Ovia ilman kahvoja

Ovia ilman kahvoja
lapsia ilman vahvoja vanhempia
annetaan lahjoja
luovutaan nuorasta
toisen takia päästetään putoamaan
nähdään punavarpusten vapautuvan
mahat täynnä marjoja.

Vaimoni isä

Vaimoni isä
pyörii mökin katossa
tuuli keinuu variksen sulissa
ja hän lentää kuin runo
joka ei koskaan

lauantai 28. syyskuuta 2013

Monet kauniit kukat
vievät naisia
tansseihin
hautajaisiin
rajalle jossa jokainen leikataan
irti vapauteen
vapiseviin lehtiin
halkovajan taakse
luopumaan viattomuudesta
tippuvista linnuista.

Tämä kuume
varastaa kaupungilta ilon
sulkee ikkunat
unohtaa nimet
jättää nostamatta
taakse pudonneet
yksinäiset hanskat.

keskiviikko 25. syyskuuta 2013

Nyt sitä saa

Mun ja serkkuni Henrikin uuden Hertell & Hertell -duon esikoisalbumi Meitä on monta julkaistiin 26.9.2013 Poetry Jam -klubilla Cafe Mascotissa. Mikäli et päässyt juhlista hakemaan omaa kappalettasi levystä, niin suosittelen tilaamaan sen levykauppa Äxän kautta osoitteesta: http://www.levykauppax.fi/artist/hertell_hertell/meita_on_monta/#cd


maanantai 16. syyskuuta 2013

Hertell & Hertell - Oletko koskaan?

Kolmas sinkkulohkaisu 26.9.2013 Poetry Jam -klubilla julkaistavalta Meitä on monta -levyltä. Käykää kuuntelemassa ja kertokaa myös kavereillenne, jos herättää tunteita!

http://youtu.be/O_Yc6nYyilA


keskiviikko 11. syyskuuta 2013

Jos ei oteta avioeroa

Jos ei oteta avioeroa
kadoteta ystäviä
polteta iltaisin kynttilää
molemmista päistä
vaivuta rakastellen
tarkastella elämää
tappamatta toista
kastella kenkiä
ohi liukuvia valoja
sammuteta vihaa
tilata pitsaa sohvalle
ei anneta rahaa
tilaa
soiteta ovikelloa
kuunnella itsemme hätähuutoja
murskatun kiven tietoa
ettei koskaan palaa kokonaiseksi
vaan pöllyää pöydälle
yli reunojensa
kartaksi jonka varassa voi suunnistaa
vain kauemmaksi luotaan.

Jos ei vastata puhelimeen
osteta pesukoneita
taputella tyynyjä
viikata tunteita
kieltäydytä ilman kiitosta
tietämättäänkin voi pudota
ilman vararengasta ajaa moottoritiellä
kaikki autot eivät ohita
moni ei koskaan saavu perille
katsele rannalla lenkkeilijöitä
pyyhi lenkkareitaan täsmällisesti
kuule vartalonsa tahtoa
olla eri paikassa
ja silti liikkumatta
suijahtaa ohi
hengittää kadonneita puistoja
oppeja ilman totuuksia
ymmärtää vaarallistakin kiihkoa
sietää
repiä kaarnaa ja katsella
alta paljastuvia tauluja
kadonneita vatupasseja.

keskiviikko 3. heinäkuuta 2013

Lammassaaren aamu

Aurinko laskee lintutornien taakse.

Kuin kaislikko pudottaisi savukkeen
nukahtaneen sormista.

Me haluamme

Me haluamme
kääriytyä lehtien vihreään
nukkua luonnossa kuin toukat
joista ei koskaan tullut perhosia.


Enää ei ole kiirettä

Enää ei ole kiirettä
ampiaiset ovat tehneet pesänsä
levy soitettu loppuun
spliffi poltettu.

Aurinko hieroo niskaa
vierailla
lämpimillä sormilla
me etsimme Ajatusta
paarman siivistä.

Mikään kivi ei ole liian pieni käännettäväksi
puut kasvaneet
osaksi metsää
koskaan sitä haluamatta.

Rakkaus

Rakkaus
tietää sanomattakin.

Vapaus
etsiä tyhjästä.

Ruoka
repiä hampailla makkarapakettia auki.

Runo
rakentaa ajatuksista taloa.


Istuvat eivät tanssi

Istuvat eivät tanssi
he kirjoittavat

maanantai 1. heinäkuuta 2013

On minullakin ollut hetkeni

On minullakin ollut hetkeni
vaikka monessa yhteiskunnassa olisin paksuinta pohjasakkaa
koiranpaskaa
joka tarttuu kuumana kesäpäivänä kengänpohjiin
huonon päivän päätteksi
jollain sivukujan asvaltilla
turhautunut duunari istahtaa portaille
raapii otsa hiessä sitä irti tikulla
ja ymmärtää tarvitsevansa kylmän oluen
tai kaksikin
jaksaakseen tanssin loppuun asti.

Minullakin on ollut hetkeni
sitä ei välttämättä uskoisi
kun nyt istun tässä kohmelossa
ihmiset kysyvät miksi näytät väsyneeltä
ja onko kaikki kunnossa
minä vain pohdiskelen
sanon heille
ja katselen oikeaa työntekoa
kuinka eläkkeellä oleva timpuri, anoppi ja vaimoni isäpuoli
rakentavat taloon uutta huonetta
polttelen mahakkaana savukkeita
28-vuotiaana tunnen olevani heikommassa jamassa kuin nuo
jotka ovat jo ehtoon puolella
en osaa enää innostua
pystyn samaistumaan vain perheen mustaan cokkeriin
joka yskii vaivalloisena
ja nuuskii vainoharhaisena ruokakuppia
luultavasti hänellä on meistä vähiten aikaa jäljellä
ehkä vain tämä kesä
jonka aion käyttää lukemalla kirjoja
sellaisista jotka ovat istuneet pitkiä iltoja
painineet kuoleman kanssa
mutta uskokaa kun sanon
on minullakin ollut hetkeni.

Olen muutaman kerran elämässäni
onnistunut lausumaan kuolemattomia laineja
sellaisia kuin huonoissa pornoelokuvissa
kaivanut rippipuvun housuista
terhakan nuoren miehen pampun
ja viettänyt laatuaikaa saunanlauteilla
kahden tytön kanssa
he ovat nähneet minussa lupauksen tulevasta
päättymättömästä kesästä
kylmistä hedelmäviineistä
kuolemattomuudesta.

Olen istunut puistoissa
ystävieni kanssa
hyppinyt autojen katoilla
puhkonut punakahvaisella Moralla renkaita
heittänyt tukkeja ikkunoiden läpi
nähnyt kuinka skeittilauta kumahtaa onttona selkään
ja R-kioskin edessä pummataan verisenä kessua
kun ajatus narkkarilta pöllityistä stereoista
on tuntunut puuhapussin jälkeen fiksulta.

Monessa yhteiskunnassa olisin, ja varmasti olenkin
roskaa, arvotonta, turhaa, selkärangatonta ihmishyytelöä
Stalin olisi lähettänyt minut välittömästi Siperiaan
Hitler heittänyt kammioon
ja monet muut hirmuhallitsijat
olisivat keksineet vielä jotain paljon kauheampaa
sillä minusta on kovin harvoille mitään iloa
en tuota rahaa, luo työpaikkoja, keksi ratkaisuja,
mutta yhdessä asiassa olen heitä kaikkia edelle
anoppia, timpuria, vaimoni isäpuolta, Stalinia ja Hitleriä
jopa niitä kahta nuorta tyttöä
jotka luultavasti katuvat yhteistä lemmentekoa
toisin kuin minä.

Olen oivaltanut itse
ennen muiden nasevia huomiota ja turhan tärkeitä kommentteja
kuka olen
ja mitä olen siitä mieltä
se tekee minusta koskemattoman
ja sanon sen vielä kerran
on minullakin ollut hetkeni.

Tiedän että kuolevalla koirallakin on paikkansa
kujeensa
halu piilottaa keppejä metsään
jotain olen sentään minäkin oppinut
ymmärtänyt ettei kukaan meistä saa valmiiksi viimeistä runoa
taloa
josta puuttuu aina
se yksi huone.