Hae tästä blogista

tiistai 12. marraskuuta 2013

Harri Hertell (* 1985) je finský básník, slamer, DJ a kulturní producent. Patří k vůdčím osobnostem skupiny Dubros rozvíjející žánr dub poetry a dua Hertell & Hertell. Obě skupiny vydaly v roce 2013 nahrávky hudebních básní, které se dočkaly řady úspěšných repríz ve finském rozhlase. V oboru kulturní produkce je Hertell známý především jako zakladatel kolektivu Helsinki Poetry Connection, který během uplynulých pěti let probudil k životu slamerskou kulturu ve Finsku. Spíš než soutěžní klání si její příznivci oblíbili volné exhibice. Spolu s ostatními členy Helsinki Poetry Connection se Hertell stará o provoz velmi populárního klubu Helsinki Poetry Jam a pořádá večery Kiiski Open Mic. Na podzim roku 2011 debutoval samostatnou sbírkou Kunnes oppii kävelemään (Než se naučíš chodit), která je v tuto chvíli vyprodaná. V současné době pracuje na svojí druhé sbírce a aktivně vystupuje jak ve Finsku, tak v zahraničí. Jeho básně jsou přeložené do angličtiny, němčiny, španělštiny a češtiny. Již několik let se Hertell angažuje ve výboru kulturně-literárního spolku s dlouholetou tradicí Nuoren Voiman Liitto.

Básnický blog Harriho Hertella: http://mieliemmepelloilla.blogspot.fi/
Profil Harriho Hertella na Facebooku: https://www.facebook.com/HarriHertell2013
Nejnovější hudebně-básnické video Move on!: http://www.youtube.com/watch?v=EPMT2HovO-0


Už sis někdy?
(Oletko koskaan?)

Už sis někdy
půjčil vzpomínky druhejch
řek že jsou tvoje
přibarvil si je podle sebe
aby vypadaly věrohodně
jako by se staly zrovna tobě?

Přišels domů a bez pozdravu svý holce řek
ať si ty krámy co se tu válí vodnese
i když je noc
a sousedi už maj po krk
těch vašich hádek
jestli tu polici šoupnout do předsíně nebo támhle
a jakou barvu budou mít ty bedny
pro který si zejtra zajedeme do Ikey?

Užs někdy vytuh v taxíku bez prachů
po vánočním večírku
nedošel do práce
doktorovi si stěžoval na bolení v kříži
co začlo už minulej tejden
a pak se jenom zhoršovalo
možná pod vlivem zimy
nebo že by stěhování kámoše?

Užs někdy dělal na úřadě
provinile kouřil jak malej
dva bloky vod kanclu
žasl při vobědový pauze
jak kolega vedle ve fastfoodu žere takový blafy
a stejně mu šéf neřekne že je tlustej
nebo bezcharakterní
i když si ničí svoje zdraví přesně jako ty
dvojitým hambáčem s kečupem a hořčící?

Už ses na sebe kouk někdy do zrcadla
všim si že máš pleť samej kráter
myslel si že se to ještě srovná
s černejma kruhama pod vočima
vartoval až přijede první ranní tramvaj
a jízdní řád na zastávce byl tak zmrzlej
žes nevěděl jestli je lepší začít běžet
nebo ještě chvíli počkat na další spoj?

Zapomněls zalejt kytky
dojít do krámu pro kafe
někam přijít
ačkoli to bylo už dlouho předem dohodnutý
cestou domů se stavil na pár piv
i když by se měl zejtra zaplatit nájem
a na účtě už nejsou prachy ani na zápalky?

Už ses někdy bavil v bance
se stejně starým investičním poradcem
lhal mu že máš v plánu koupit byt
i když ve skutečnosti
musíš hned teď vybrat babiččino dědictví
protože seš až po uši v průseru
dlužnej všem svejm kámošům
a trochu i těm
kterejm bys neměl bejt dlužnej?

Už tě vůbec někdy napadlo
jaký to je mít radost
když ti brigádník u vás v obchodě
dovolí hrabat se v koši
vybírat prošlý instanty
na který stačí jenom vroucí voda
jako by hrál Dvořák a tys měl něco vypito
sedíš a čekáš na gauči
až v půlce devátý symfonie
zaslechneš známej zvuk konvice
a docvakne ti že ”spolu a chutně”
je nesmysl a ten vařící patok
si tady srkáš vosamotě?


Helsinky
(Helsinki)

Holky na zastávkách
si upravujou vlasy
létem zubožený šaty
a všechny maj na sobě
stejný kožený bundy
smutný naděje na vzpouru
krátkozraký představy
a ani potuchy vo chvění
vo zlozvyku co hnízdí v hubě
ale chvíli jedem bez lístku
načerno ve světě dospěláků
třeba nás pustěj do baru bez papírů
děsivě spalující pohledy
lavičky a mezi ně schovaný dávky
ty úspěšný tahaj v igelitkách z luxusního vobchoďáku žrádlo pro psy
a roky ubíhaj ve stejnejch kolejích
až moc spěšně
drsňáci plivou po zemi svý dětství
votvíraj zipy a klíny
roznožený na pedálu bicích
srdce pumpuje basy
čistý svědomí schází
v nádobí nedojezený city
máminy nekonečný strachy
nevyřčený toky myšlenek
zmeškaný hovory
i když bys chtěl všechno prozradit
říct vo jizvách v rukávech
bráchovejch bílejch čárách
co neznačej přechod pro chodce.

Někdo si voblíká svatební šaty
zbytečně přemejšlí vo krásách světa
bez svěracích kazajek a kovovejch pout
mladá anorektička se hroutí za zvuku balady
kafe v ústavu chutná po snech
ploty po vatě
dny naskakujou do dveří a nechávaj je votevřený
svý dědictví si nesem s sebou
bez zášti vůči známejm tvářím na fotkách
v duši košile který nejde zapnout
u reklamního poutače holubi co hledaj tučný roky
bez pocitu viny
zatloukáme do trámu hřeby
za mřížema mučednický svině
svět vyřešíme zmáčknutím tlačítka
žádnej stesk po ptačím zpěvu
na rodnejch hroudách města
vržou starý povozy
přes traumata dětství
přes nesplněný prázdninový přání
který chodí mezi koleje
zalejvat prodavač z hudebního ráje
a z vobočí mu čouhá šedej jazz
hejno výrů na nákupních palácích
pozoruje dvousetletý Helsinky
v neonech co vodprejskávaj vod peněženek
na znamení konce jedný epochy.


Nekrology nečtu
(En lue kuolinilmoituksia)

Nekrology nečtu
slunce vychází červený
květy se rozevíraj
světový strany už nemaj jména
a já čekám na tebe
čekám až mi dojde baterka
čekám na překroucený slova.

Jsem zaflikovaná bota
vzkaz na záznamníku
úsměv co nechceš potkat
svět touží napínat city
votvírat dveře
vodkopávat kameny z ulic.

Nekrology nečtu
nevidím ve městě lidi
šustit nákupní tašky
v shopping centru unavený chlapy
vodváděj někam dozadu zmlátit vobuškama
ani my nevíme kdo má pravdu
kdo je tu pro nás
a hodiny běžej dál
ručičky tikaj
sekundu po sekundě
tenisky našlapujou na střepy novýho roku
roztříštěný předsevzetí
prázdnej vodpadkovej koš na konečný
čeká na svýho slídila
čeká na přetržený vize
čeká na vybraný účty.

Brzy bude sklenice prázdná
rty suchý
klidně jen tak je možný koukat
na svoje nejbližší
chytat se každýho
kdo se vodváží
dotýkat
vobjímat
a je nás moc
nekrology nečtem
nebojíme se žít
náhodně otevřít noviny
chápat že smích není protikladem pláče
svíčky se hořením nevypálí
sny svůj význam neztratí
i když se třeba změní.

Pár drobků na talíři
jako bys nakonec odešla
nechala po sobě svlečenou kůži
umělohmotný přísliby
lepší budoucnosti
s někým jiným
propadlá do rokle bez lásky
nejde postavit novou
s životem se nedá moc mazlit
nechat ho utíkat pod rukama
nebojovat vo nájem
společný večeře
při kterejch
pohledy uměj bejt tichý
beze slova chápat
a mluvit bez pochopení.


V kalendáři úplněk
(Kalenterissa täysikuu)

V kalendáři úplněk
ale moře z noci nevidím
bezedný sténání kráterů neslyším
na nebi jenom ztroskotaný světlo dětství
prsty na nohách zkřehlý
dlaně na volantu
voják v křeči dřepí v příkopu
přilba bíle zasněžená
mládí natotata utlý
jako vejce rozklepnutý vo hranu dřezu
hvízdání velký píšťaly
lebka roztrhaná na cucky
a holý myšlenky
zrudlá kůže voškubanýho kuřete
kdyby se tam venku nikdo neplížil
klidně bych vzal ptáka do dlaně
a vyhonil si z volnejch víkendů vomelety snů.

V kalendáři úplněk
ale číst neumím
milování zimních gum a zmrzlejch ulic nevidím
jak škrábou plochy bez posypu a hledaj místa k stání
jako by měly strhnout kůži a vodkrejt pod ní chlapa
aby bylo vidět jakej dovopravdy je
jestli fakt nepodvádí
i když jsme voba dva nahý
listy spadlý na vokraji postele
v prostěradlech zašlý námořní mapy těch co umřeli
úšklebky a smích fošen z podlahy
nevěra nad stropama rachotí
vítr houpá loděma jak těžkej dech vyvrcholení
beznadějná bitva lásky
divoký ra-ta-ta kulometů v pustým poli
uprostřed dutej strom
pod nehtama špína míst
který jsou dávno pryč
a v mapách brzy přejmenovaný.

V kalendáři úplněk
ale já furt nevěřím
chvění vápnem vonícího rákosí neslyším
jak se vokna věčnýho dítěte zamlží
mrtvý mouchy mezi sklem
ani pavouk se radši nepohne
jenom noc se tiše vkrádá
sedá na zem jako kletba
relaxa
ní sauna chlapa co nekecá a dost maká
v potu tváře vůně břízy
na skříňce dějin vošoupaný semišový boty
a jámy zasypávaný štěrkem
rozpadlý pravdy masovejch hrobů
drsná cesta bez map a ukazatelů
slepej voják vracející se domů
na rtech trapnej vítr co svádí a skučí
naposledy vyluzuje
svůj chtíč.



Překlad medailonku a vybraných básní vznikl za přispění Informačního centra finské literatury (FILI, Finnish Literature Exchange) v Helsinkách. Přeložila Alžběta Štollová.

Ei kommentteja:

Lähetä kommentti