Lammassaaren saunalla

Osaan kirjoittaa auki vapauden

menetyksen

saunan oven

astun ulos ja näen Itämeren

kuinka Kulosaaren sillalla liukuvat metrot

dösät

rikkaista kaupungiosista toisiin

ja kuumalta iholta
nousee höyryä

päästän irti vihasta

uskallan viimein ottaa vastaan kaikki vuodenajat

pimeän

hyväntahtoisen hiljaisuuden.

Minä odotan

että joku kysyisi lippua

kertoisi paikkani maailmassa

kolistelisi ohitseni minibaarin kanssa

kun maisemat vaihtuvat

asemat nukkuvat

puut ovat korkeampia

kuin odotukseni

ja lehdet terävämpiä

kuin ajatukseni.

Metsien ja salaattipeltojen läpi

matkustan

taivun lopulta

ottamaan vastaan

syntymättömät lapset

ja olen perillä

jokaisessa hetkessä.

Polévka dne

Päivän keittona

nautin kylmää olutta

ajatuksia

tunteiden mössöä

epävarmoja sanoja

kun suusta tulee kaikkea muuta

kuin millä saisi ostettua liput

toiseen maahan

katselisi asemalla 

mihin suuntaan tuuli puhaltaa

tupakasta savut

lähtisi sinne.

Harri Hertell (* 1985) je finský básník, slamer, DJ a kulturní producent. Patří k vůdčím osobnostem skupiny Dubros rozvíjející žánr dub poetry a dua Hertell & Hertell. Obě skupiny vydaly v roce 2013 nahrávky hudebních básní, které se dočkaly řady úspěšných repríz ve finském rozhlase. V oboru kulturní produkce je Hertell známý především jako zakladatel kolektivu Helsinki Poetry Connection, který během uplynulých pěti let probudil k životu slamerskou kulturu ve Finsku. Spíš než soutěžní klání si její příznivci oblíbili volné exhibice. Spolu s ostatními členy Helsinki Poetry Connection se Hertell stará o provoz velmi populárního klubu Helsinki Poetry Jam a pořádá večery Kiiski Open Mic. Na podzim roku 2011 debutoval samostatnou sbírkou Kunnes oppii kävelemään (Než se naučíš chodit), která je v tuto chvíli vyprodaná. V současné době pracuje na svojí druhé sbírce a aktivně vystupuje jak ve Finsku, tak v zahraničí. Jeho básně jsou přeložené do angličtiny, němčiny, španělštiny a češtiny. Již několik let se Hertell angažuje ve výboru kulturně-literárního spolku s dlouholetou tradicí Nuoren Voiman Liitto.

Básnický blog Harriho Hertella: http://mieliemmepelloilla.blogspot.fi/

Profil Harriho Hertella na Facebooku: https://www.facebook.com/HarriHertell2013

Nejnovější hudebně-básnické video Move on!: http://www.youtube.com/watch?v=EPMT2HovO-0

Už sis někdy?

(Oletko koskaan?)

Už sis někdy

půjčil vzpomínky druhejch

řek že jsou tvoje

přibarvil si je podle sebe

aby vypadaly věrohodně

jako by se staly zrovna tobě?

Přišels domů a bez pozdravu svý holce řek

ať si ty krámy co se tu válí vodnese

i když je noc

a sousedi už maj po krk

těch vašich hádek

jestli tu polici šoupnout do předsíně nebo támhle

a jakou barvu budou mít ty bedny

pro který si zejtra zajedeme do Ikey?

Užs někdy vytuh v taxíku bez prachů

po vánočním večírku

nedošel do práce

doktorovi si stěžoval na bolení v kříži

co začlo už minulej tejden

a pak se jenom zhoršovalo

možná pod vlivem zimy

nebo že by stěhování kámoše?

Užs někdy dělal na úřadě

provinile kouřil jak malej

dva bloky vod kanclu

žasl při vobědový pauze

jak kolega vedle ve fastfoodu žere takový blafy

a stejně mu šéf neřekne že je tlustej

nebo bezcharakterní

i když si ničí svoje zdraví přesně jako ty

dvojitým hambáčem s kečupem a hořčící?

Už ses na sebe kouk někdy do zrcadla

všim si že máš pleť samej kráter

myslel si že se to ještě srovná

s černejma kruhama pod vočima

vartoval až přijede první ranní tramvaj

a jízdní řád na zastávce byl tak zmrzlej

žes nevěděl jestli je lepší začít běžet

nebo ještě chvíli počkat na další spoj?

Zapomněls zalejt kytky

dojít do krámu pro kafe

někam přijít

ačkoli to bylo už dlouho předem dohodnutý

cestou domů se stavil na pár piv

i když by se měl zejtra zaplatit nájem

a na účtě už nejsou prachy ani na zápalky?

Už ses někdy bavil v bance

se stejně starým investičním poradcem

lhal mu že máš v plánu koupit byt

i když ve skutečnosti

musíš hned teď vybrat babiččino dědictví

protože seš až po uši v průseru

dlužnej všem svejm kámošům

a trochu i těm

kterejm bys neměl bejt dlužnej?

Už tě vůbec někdy napadlo

jaký to je mít radost

když ti brigádník u vás v obchodě

dovolí hrabat se v koši

vybírat prošlý instanty

na který stačí jenom vroucí voda

jako by hrál Dvořák a tys měl něco vypito

sedíš a čekáš na gauči

až v půlce devátý symfonie

zaslechneš známej zvuk konvice

a docvakne ti že ”spolu a chutně”

je nesmysl a ten vařící patok

si tady srkáš vosamotě?

Helsinky

(Helsinki)

Holky na zastávkách

si upravujou vlasy

létem zubožený šaty

a všechny maj na sobě

stejný kožený bundy

smutný naděje na vzpouru

krátkozraký představy

a ani potuchy vo chvění

vo zlozvyku co hnízdí v hubě

ale chvíli jedem bez lístku

načerno ve světě dospěláků

třeba nás pustěj do baru bez papírů

děsivě spalující pohledy

lavičky a mezi ně schovaný dávky

ty úspěšný tahaj v igelitkách z luxusního vobchoďáku žrádlo pro psy

a roky ubíhaj ve stejnejch kolejích

až moc spěšně

drsňáci plivou po zemi svý dětství

votvíraj zipy a klíny

roznožený na pedálu bicích

srdce pumpuje basy

čistý svědomí schází

v nádobí nedojezený city

máminy nekonečný strachy

nevyřčený toky myšlenek

zmeškaný hovory

i když bys chtěl všechno prozradit

říct vo jizvách v rukávech

bráchovejch bílejch čárách

co neznačej přechod pro chodce.

Někdo si voblíká svatební šaty

zbytečně přemejšlí vo krásách světa

bez svěracích kazajek a kovovejch pout

mladá anorektička se hroutí za zvuku balady

kafe v ústavu chutná po snech

ploty po vatě

dny naskakujou do dveří a nechávaj je votevřený

svý dědictví si nesem s sebou

bez zášti vůči známejm tvářím na fotkách

v duši košile který nejde zapnout

u reklamního poutače holubi co hledaj tučný roky

bez pocitu viny

zatloukáme do trámu hřeby

za mřížema mučednický svině

svět vyřešíme zmáčknutím tlačítka

žádnej stesk po ptačím zpěvu

na rodnejch hroudách města

vržou starý povozy

přes traumata dětství

přes nesplněný prázdninový přání

který chodí mezi koleje

zalejvat prodavač z hudebního ráje

a z vobočí mu čouhá šedej jazz

hejno výrů na nákupních palácích

pozoruje dvousetletý Helsinky

v neonech co vodprejskávaj vod peněženek

na znamení konce jedný epochy.

Nekrology nečtu

(En lue kuolinilmoituksia)

Nekrology nečtu

slunce vychází červený

květy se rozevíraj

světový strany už nemaj jména

a já čekám na tebe

čekám až mi dojde baterka

čekám na překroucený slova.

Jsem zaflikovaná bota

vzkaz na záznamníku

úsměv co nechceš potkat

svět touží napínat city

votvírat dveře

vodkopávat kameny z ulic.

Nekrology nečtu

nevidím ve městě lidi

šustit nákupní tašky

v shopping centru unavený chlapy

vodváděj někam dozadu zmlátit vobuškama

ani my nevíme kdo má pravdu

kdo je tu pro nás

a hodiny běžej dál

ručičky tikaj

sekundu po sekundě

tenisky našlapujou na střepy novýho roku

roztříštěný předsevzetí

prázdnej vodpadkovej koš na konečný

čeká na svýho slídila

čeká na přetržený vize

čeká na vybraný účty.

Brzy bude sklenice prázdná

rty suchý

klidně jen tak je možný koukat

na svoje nejbližší

chytat se každýho

kdo se vodváží

dotýkat

vobjímat

a je nás moc

nekrology nečtem

nebojíme se žít

náhodně otevřít noviny

chápat že smích není protikladem pláče

svíčky se hořením nevypálí

sny svůj význam neztratí

i když se třeba změní.

Pár drobků na talíři

jako bys nakonec odešla

nechala po sobě svlečenou kůži

umělohmotný přísliby

lepší budoucnosti

s někým jiným

propadlá do rokle bez lásky

nejde postavit novou

s životem se nedá moc mazlit

nechat ho utíkat pod rukama

nebojovat vo nájem

společný večeře

při kterejch

pohledy uměj bejt tichý

beze slova chápat

a mluvit bez pochopení.

V kalendáři úplněk

(Kalenterissa täysikuu)

V kalendáři úplněk
ale moře z noci nevidím

bezedný sténání kráterů neslyším

na nebi jenom ztroskotaný světlo dětství

prsty na nohách zkřehlý

dlaně na volantu

voják v křeči dřepí v příkopu

přilba bíle zasněžená

mládí natotata utlý

jako vejce rozklepnutý vo hranu dřezu

hvízdání velký píšťaly

lebka roztrhaná na cucky

a holý myšlenky

zrudlá kůže voškubanýho kuřete

kdyby se tam venku nikdo neplížil

klidně bych vzal ptáka do dlaně

a vyhonil si z volnejch víkendů vomelety snů.

V kalendáři úplněk

ale číst neumím

milování zimních gum a zmrzlejch ulic nevidím

jak škrábou plochy bez posypu a hledaj místa k stání
jako by měly strhnout kůži a vodkrejt pod ní chlapa

aby bylo vidět jakej dovopravdy je

jestli fakt nepodvádí

i když jsme voba dva nahý

listy spadlý na vokraji postele

v prostěradlech zašlý námořní mapy těch co umřeli

úšklebky a smích fošen z podlahy

nevěra nad stropama rachotí

vítr houpá loděma jak těžkej dech vyvrcholení

beznadějná bitva lásky

divoký ra-ta-ta kulometů v pustým poli

uprostřed dutej strom

pod nehtama špína míst

který jsou dávno pryč
a v mapách brzy přejmenovaný.

V kalendáři úplněk
ale já furt nevěřím

chvění vápnem vonícího rákosí neslyším

jak se vokna věčnýho dítěte zamlží

mrtvý mouchy mezi sklem

ani pavouk se radši nepohne

jenom noc se tiše vkrádá

sedá na zem jako kletba

relaxa

ní sauna chlapa co nekecá a dost maká

v potu tváře vůně břízy

na skříňce dějin vošoupaný semišový boty

a jámy zasypávaný štěrkem

rozpadlý pravdy masovejch hrobů
drsná cesta bez map a ukazatelů
slepej voják vracející se domů
na rtech trapnej vítr co svádí a skučí
naposledy vyluzuje

svůj chtíč.

Překlad medailonku a vybraných básní vznikl za přispění Informačního centra finské literatury (FILI, Finnish Literature Exchange) v Helsinkách. Přeložila Alžběta Štollová.

Helsinky

Helsinky

Holky na zastávkách

si upravujou vlasy

létem zubožený šaty

a všechny maj na sobě

stejný kožený bundy

smutný naděje na vzpouru

krátkozraký představy

a ani potuchy vo chvění

vo zlozvyku co hnízdí v hubě

ale chvíli jedem bez lístku

načerno ve světě dospěláků

třeba nás pustěj do baru bez papírů

děsivě spalující pohledy

lavičky a mezi ně schovaný dávky

ty úspěšný tahaj v igelitkách z luxusního vobchoďáku žrádlo pro psy

a roky ubíhaj ve stejnejch kolejích

až moc spěšně

drsňáci plivou po zemi svý dětství

votvíraj zipy a klíny

roznožený na pedálu bicích

srdce pumpuje basy

čistý svědomí schází

v nádobí nedojezený city

máminy nekonečný strachy

nevyřčený toky myšlenek

zmeškaný hovory

i když bys chtěl všechno prozradit

říct vo jizvách v rukávech

bráchovejch bílejch čárách

co neznačej přechod pro chodce.

Někdo si voblíká svatební šaty

zbytečně přemejšlí vo krásách světa

bez svěracích kazajek a kovovejch pout

mladá anorektička se hroutí za zvuku balady

kafe v ústavu chutná po snech

ploty po vatě

dny naskakujou do dveří a nechávaj je votevřený

svý dědictví si nesem s sebou

bez zášti vůči známejm tvářím na fotkách

v duši košile který nejde zapnout

u reklamního poutače holubi co hledaj tučný roky

bez pocitu viny

zatloukáme do trámu hřeby

za mřížema mučednický svině

svět vyřešíme zmáčknutím tlačítka

žádnej stesk po ptačím zpěvu

na rodnejch hroudách města

vržou starý povozy

přes traumata dětství

přes nesplněný prázdninový přání

který chodí mezi koleje

zalejvat prodavač z hudebního ráje

a z vobočí mu čouhá šedej jazz

hejno výrů na nákupních palácích

pozoruje dvousetletý Helsinky

v neonech co vodprejskávaj vod peněženek

na znamení konce jedný epochy.

Dubroksen levy ladattavissa ilmaiseksi SoundCloudista

Nyt Dubros -yhtyeemme levyn voi ladata SoundCloudista veloituksetta: https://soundcloud.com/jahmanishifi/sets/dubros-horros

Kuva: Sara Vallioja

Ensimmäinen arvostelu Meitä on monta -levystä

"Harri Hertelliä on kuitenkin vaikea kuunnella ilman pientä hymyä suupielessä – runojen sanoitukset ovat vakavista aiheista huolimatta varsin huvittavia, eikä runoilijan matalaa ja pehmeää ääntä voi kuunnella tulematta hyvälle tuulelle."

http://www.desibeli.net/arvostelu/6239

Full Moon in the Calendar

There's a full moon in the calendar

but I can't see the nocturnal seas

or hear the bottomless wail of craters

nothing in the sky but the shipwrecked light of childhood

toes numb from the cold

hands on the wheel

a soldier freezing in a foxhole

his helmet white from the snow

his youth split in half in an instant

like an egg cracked on the rim of a frying pan

the screech of the big whistle

a skull torn apart by shrapnel

its thoughts all bare

the bumpy reddened skin of a goose

please let there be no one out in the yard

I could just strangle my cock

and scramble my brains when I go on leave.

There's a full moon in the calendar

but I don't know how to read

and I can't see how my winter tires makes love to these icy streets

scratching that unsanded back to find free spaces

as if tearing out the man from under his skin

to see what he's really like

to never ever be betrayed

even though we're both here naked

the newspapers fallen from the bed's edge like leaves

the yellowed sea charts of those lost in the sheets

the sneering snigger of the floorboards

infidelity above the clattering rooftops

ships swaying in the wind

like the brunt breath of consummation

love's hopeless battle

the wild rat-a-tat-tat rattle of machine guns on an empty field

a hollow tree in the middle

fingernails blackened

by places, long since gone

whose names in the atlas are changing.

There's a full moon in the calendar

but I still can't believe it

or hear how the reeds are quivering

when the windows of an ageless child mist over

dead flies between the glass

not even the spider wants to move

only the night sneaks in silence

falls on everything like a curse

a working man of few words

and his smooth sauna steam

in the smell of sap and sweat

worn suede shoes by history's cabinets

and the chipped gravel truths of mass graves

fall down on our shoulders

no signposts or maps for this harsh path

where a soldier returns home blind

his lips a whimpering wind, embarrassed

but crooning in lust

one last time.

Translation: Kasper Salonen

I don’t read the obituaries

I don’t read the obituaries

the sun rises up redly

the flowers open wide

the compass has forgotten the North

and I’m waiting for you

for my battery to die on me

for the sprain that twists our words.

I’m a repaired sole at the shoemaker’s

a message on the machine

a smile that eyes evade

the world wants to stretch out our feelings

open doors wide

sweep every stone off the streets.

I don’t read the obituaries

or see people on the town

just the rustling of shopping bags

tired men wandering through malls

are lead into secret stalls to be battered by security

and we have no idea who’s right

who exists just for us

but the clock keeps keeping time

clicks its ticking fingers

second after second after second

our sneakers crunch on the new year’s lingering shards

shattered promises

the hollow trash can at the terminus

waits to be rummaged

visions cut short

bank accounts empty.

Soon the glass too is empty

our lips dry

you don’t need a reason to stare at your loved ones

to grab hold of every person who dares touch you

who dares to embrace you

and we are many

we don’t read the obituaries

or fear to live

or to open the newspaper at random

or to see that laughter is not the opposite of crying

that candles aren’t burned out by fire

that dreams never lose their meaning

even if they change.

Crumbs on the plate

as if you had left at last

and left this cracked leather behind you

and the plastic promises of better days

with someone else,

as if you had fallen into a loveless ravine

it can’t be rebuilt

life can never be caressed too much

or let slip through your fingers

without fighting for rent

for a shared dinner

during which your eyes know to stay silent

understand without speaking

and speak without understanding.

Translation: Kasper Salonen

Homeward Bound

A boy, lost to the world

under his thick clothes only a malnourished fear

freedom-of-speech ornaments on the wrong side of town

the breadline moves slow and shoegazing

it lowers the selling prices of these properties

do-gooders and saints have no place here!

The yellowed promises of magazines

dry on the lips of ad execs (miten lausutaan?)

the holiday spirit

is within your grasp

those new sweatshop-sneakers

are within your grasp

inequity and exploitation

are in your grasp

and the revolution won't even be televized

but even that is within your grasp

as you strangle a last gasp from your fellow man

and in the middle of a deserted park I realize

how easy it is to be a good person.

A mail-ordered wifey

a Johnnie Walker Facebook-stalker

a redneck internet preacher descending (miten lausutaan?) the steps of Parliament

his speeches are filled with staring fractures

lips glared dry

fair, refreshing waters by the river's edge

and their dark swirling curls

ten little niggers high on LSD

bling-around-the-rosie (mitä tarkoittaa?)

teenagers these days are all strung out and nosy

gathered round a laptop drooling over sites about war

but there's no babushka inside their own grandma

but ears gone deaf, memories whistling past,

teeth made of plastic, hips made of metal

a satellite dance on the edge of town

photocopied sculptures snuck in between the lines

interest-free futures and no atomic war.

What we need are some kickass powerpoints!!!

poindexter populists hung dry from their ties

rune-singers from garbage yards and junk piles

folk wisdom clichés tangled together in snowdrifts

tales from the deep wells of experience under bridges

greasy John Does staggering up to vote

clung to editorials written to a bloated rote saying

c'mon let's play nice and say YAY to the Helsinki Guggenheim

or else we'll all be hayseeds and rubes and yokels

and christ!! not to mention these gypsies

well I guess they're ok sometimes

when you're returning home from somewhere or leaving forever

when they play those warzone ballads at the station

it's like a field trip to the boondock straits

with a false prophet, a True Finn as your guide.

To have a whole mint-condish disc of Zoloft

a backpack full of feelings you haven't dealt with yet

and jesus, seriously, how easy it is to be a good person

the Truth slurped from the mouth of a bottle in a paper bag

cup by cup, the huge buzz that rises from under moustaches

the nuzzling buddies and late-night liars

storytellers if it kills them

whispers captured on photographs

love's sweet song without pubic hairs

oh the shame! the pleasure!

unsanctioned submarines navigating the depths of the fatherland

let's put our backs to the wheel for the good of Us All

magic tricks on the office couch

and for a solitary moment

there exists a place or a world

that nobody can even imagine

as of yet


Translation: Kasper Salonen

Have you ever?

Have you ever

borrowed someone else's memory

told it like it was your own

maybe added some details you invented

to make it seem more realistic

as if it had happened to you personally?

Have you come home without saying hi to your partner

told her to get all this crap out of the hallway

even though it's 2 am

and the neighbors are sick and tired

of listening to your bickering,

whether the bookcase should be moved into the front room or not

and should it have black Ikea drawers, or green?

Have you ever blacked out in a cab without your wallet

after a Christmas party

just skipped work the next day

complained about back pain at the doctor's appointment

a pain that started last week

but kept getting worse

probably because of the freezing weather

or from helping your friend move recently?

Have you ever worked for the city

smoked a cigarette in shame

two blocks from the office

and wondered on your lunch break

why your colleague can stuff his face at Mickey D's

without your boss calling him a lard-ass

or a bad person

even though he's just as guilty of ruining his health

with his triple cheeseburger?

Have you ever looked at yourself in the mirror

and noticed those tiny pinpricks in your skin

sat back and thought "It'll be fine"

with dark circles under your eyes

waiting for the first tram of the day

the timetable so frostbitten

that you're not sure whether to just run the distance

or wait a few more minutes for the number Six?

Have you forgotten to water the plants

or to pick up some coffee from the corner shop,

have you skipped a big meeting

even though you agreed to it months ago

knocked back a few cold ones on the way home

even though the rent is due the next day

and you can't even afford a box of matches?

Have you ever been at the bank

talking to an investment adviser your own age,

lied about your plans to purchase property

even though in all honesty

grandma's inheritance has to be cashed right now

because you're pretty much up the river,

up to here in debt to all your friends

and even to the kind of people

you shouldn't owe money to?

Have you ever actually even considered

what it's like to be psyched

when the grocery store intern

lets you rifle through the backyard dumpster,

lay your hands on wrapped discs of microwave pizzas

that spin as beautifully as a Mozart symphony

and you're all ready on the couch

when you hear that familiar ding

and notice that this classic snack from 1985

looks quite a bit fresher than you

even though you're exactly the same age?

Translation: Kasper Salonen

Harri Hertell

Harri Hertell (* 1985) je finský básník, slamer, DJ a kulturní producent. Patří k vůdčím osobnostem skupiny Dubros rozvíjející žánr dub poetry a dua Hertell & Hertell. Obě skupiny vydaly v roce 2013 nahrávky hudebních básní, které se dočkaly řady úspěšných repríz ve finském rozhlase. V oboru kulturní produkce je Hertell známý především jako zakladatel kolektivu Helsinki Poetry Connection, který během uplynulých pěti let probudil k životu slamerskou kulturu ve Finsku. Spíš než soutěžní klání si její příznivci oblíbili volné exhibice. Spolu s ostatními členy Helsinki Poetry Connection se Hertell stará o provoz velmi populárního klubu Helsinki Poetry Jam a pořádá večery Kiiski Open Mic. Na podzim 2011 debutoval samostatnou sbírkou Kunnes oppii kävelemään (Než se naučíš chodit), která je v tuto chvíli rozebraná. V současné době pracuje na svojí druhé sbírce a aktivně vystupuje jak ve Finsku, tak v zahraničí. Jeho básně jsou přeložené do angličtiny, němčiny, španělštiny a češtiny. Již několik let se Hertell angažuje ve výboru kulturně-literárního spolku s dlouholetou tradicí, Nuoren Voiman Liitto (Svaz mladé síly).

Básnický blog Harriho Hertella: http://mieliemmepelloilla.blogspot.fi/

Profil Harriho Hertella na facebooku: https://www.facebook.com/HarriHertell2013

Nejnovější hudebně-básnické video Move on!: http://www.youtube.com/watch?v=EPMT2HovO-0

Mitä muut eivät

Pyyhkiä linnunpaskat mökin kaiteelta

huonot ajatukset mielestä

ilman lasia kestää paine

kaipuu sinne minne ei voi palata

kirjoittaa sinut lähemmäksi, esille

tehdä meistä kuolemattomia

vessapaperirullia pyörii pitkin piennarta

ja taas minä odotan

ymmärtäväni keitä me olemme

mikä lämmittää

mitä on polte

vihaiset kivet kengissä

vääntyneet kolikot

valuva ikkuna

jota ei koskaan tarvitse putsata

nähdäkseen kaiken kauneuden

hitaasti syvenevät uurteet kasvoilla

kosketukset kaulalla

uppoutua luoksesi

kietoa sinut näihin sanoihin

sulkea radio

koivujen vaahteroiden ja pihlajien ympäröiminä

olen hetki hetkeltä lähempänä

oikeaa ajatusta

sinun huuliasi

katsetta joka viipyy

koska näet minussa jotakin

mitä muut eivät

tiedät kuinka vapisen

ja sinulla saa olla salaisuuksia

voima murskata minut

etkä halua

kahlata elämää

jättää mitään kertomatta

vaan antaa savun yhtyä taivaaseen

polttaa yössä kynttilöitä

hymyillä

ihan tavallisille asioille

astua askelia kohti halua

nähdä että minussa on potentiaalia olla kaikkea

mikä tekee olosi täydeksi

ilman airojakin

keinua veneessä ja luottaa

että nukahdettuamme

tunnemme kolahduksen

maan jalkojemme alla

kannattelevan

Lammassaaressa

Aleksis Kiven päivänä

pakenen kaupungin kasvoja

sinne mistä kaikki sai alkunsa

erehdyksien kautta

tunnen itsekin olevani laiva

jumissa pohjasta

niin lähellä rantaa

että metsän voi jo haistaa

maistaa kauan odottaneiden naisten suudelmat

tippuvat liinat eivät heilukaan tuulessa

huiskuta riemuisina uuden alkua

vaan syksyn hiljaista tuskaa

kirkuvaa luopumista

kuinka rujot pinnat piiloutuvat lehtien alle

kadoten odottamaan kulkijoita

saappaan pohjia poskilla

Kuinka monta kertaa

Kuinka monta kertaa täytyy suudella

jotta kallio on sileä

vanhat haavat parantuneita

eläintarhojen ovet avoinna

ja kaikkialla halu auttaa

ottaa syliinsä jokainen

joka etsii vastakappaletta?

Taas joutsenet irtoavat

Taas joutsenet irtoavat merestä

kaikki unohtuu

jää paikoilleen odottamaan

että ajat kohtaavat

Ei se irtoa

Ei se irtoa

mutta sen kanssa voi potkia

polttaa merkit lihaansa

kulkea suoraan pelkäämättä tuolia

iskuja sormilla

syttyviä taloja

nauhojen rahinaa

puutalon kauhun kahinaa

ja vaikkei myrskyä näe

se on voimakas

kuin viha

katkaisee oksat

puunkin

jos haluaa.

Ovia ilman kahvoja

Ovia ilman kahvoja

lapsia ilman vahvoja vanhempia

annetaan lahjoja

luovutaan nuorasta

toisen takia päästetään putoamaan

nähdään punavarpusten vapautuvan

mahat täynnä marjoja.

Vaimoni isä

Vaimoni isä

pyörii mökin katossa

tuuli keinuu variksen sulissa

ja hän lentää kuin runo

joka ei koskaan

Monet kauniit kukat

vievät naisia

tansseihin
hautajaisiin

rajalle jossa jokainen leikataan

irti vapauteen

vapiseviin lehtiin

halkovajan taakse

luopumaan viattomuudesta

tippuvista linnuista.

Tämä kuume

varastaa kaupungilta ilon

sulkee ikkunat

unohtaa nimet

jättää nostamatta
taakse pudonneet

yksinäiset hanskat.

Nyt sitä saa

Mun ja serkkuni Henrikin uuden Hertell & Hertell -duon esikoisalbumi Meitä on monta julkaistiin 26.9.2013 Poetry Jam -klubilla Cafe Mascotissa. Mikäli et päässyt juhlista hakemaan omaa kappalettasi levystä, niin suosittelen tilaamaan sen levykauppa Äxän kautta osoitteesta: http://www.levykauppax.fi/artist/hertell_hertell/meita_on_monta/#cd

Hertell & Hertell - Oletko koskaan?

Kolmas sinkkulohkaisu 26.9.2013 Poetry Jam -klubilla julkaistavalta Meitä on monta -levyltä. Käykää kuuntelemassa ja kertokaa myös kavereillenne, jos herättää tunteita!

http://youtu.be/O_Yc6nYyilA

Jos ei oteta avioeroa

Jos ei oteta avioeroa

kadoteta ystäviä

polteta iltaisin kynttilää

molemmista päistä

vaivuta rakastellen

tarkastella elämää

tappamatta toista

kastella kenkiä

ohi liukuvia valoja

sammuteta vihaa

tilata pitsaa sohvalle

ei anneta rahaa

tilaa

soiteta ovikelloa

kuunnella itsemme hätähuutoja

murskatun kiven tietoa

ettei koskaan palaa kokonaiseksi

vaan pöllyää pöydälle

yli reunojensa

kartaksi jonka varassa voi suunnistaa

vain kauemmaksi luotaan.

Jos ei vastata puhelimeen

osteta pesukoneita

taputella tyynyjä

viikata tunteita

kieltäydytä ilman kiitosta

tietämättäänkin voi pudota

ilman vararengasta ajaa moottoritiellä

kaikki autot eivät ohita

moni ei koskaan saavu perille

katsele rannalla lenkkeilijöitä

pyyhi lenkkareitaan täsmällisesti

kuule vartalonsa tahtoa

olla eri paikassa

ja silti liikkumatta

suijahtaa ohi

hengittää kadonneita puistoja

oppeja ilman totuuksia

ymmärtää vaarallistakin kiihkoa

sietää

repiä kaarnaa ja katsella

alta paljastuvia tauluja

kadonneita vatupasseja.

Hertell & Hertell - Move on!

Musiikkivideo tulevalta Meitä on monta pitkäsoitolta: http://www.youtube.com/watch?v=EPMT2HovO-0

Lammassaaren aamu

Aurinko laskee lintutornien taakse.

Kuin kaislikko pudottaisi savukkeen
nukahtaneen sormista.

Me haluamme

Me haluamme
kääriytyä lehtien vihreään
nukkua luonnossa kuin toukat
joista ei koskaan tullut perhosia.

Enää ei ole kiirettä

Enää ei ole kiirettä
ampiaiset ovat tehneet pesänsä
levy soitettu loppuun
spliffi poltettu.

Aurinko hieroo niskaa
vierailla
lämpimillä sormilla
me etsimme Ajatusta
paarman siivistä.

Mikään kivi ei ole liian pieni käännettäväksi
puut kasvaneet
osaksi metsää
koskaan sitä haluamatta.

Rakkaus

Rakkaus
tietää sanomattakin.

Vapaus
etsiä tyhjästä.

Ruoka
repiä hampailla makkarapakettia auki.

Runo
rakentaa ajatuksista taloa.

Istuvat eivät tanssi

Istuvat eivät tanssi
he kirjoittavat

On minullakin ollut hetkeni

On minullakin ollut hetkeni

vaikka monessa yhteiskunnassa olisin paksuinta pohjasakkaa

koiranpaskaa

joka tarttuu kuumana kesäpäivänä kengänpohjiin

huonon päivän päätteksi

jollain sivukujan asvaltilla

turhautunut duunari istahtaa portaille

raapii otsa hiessä sitä irti tikulla

ja ymmärtää tarvitsevansa kylmän oluen

tai kaksikin

jaksaakseen tanssin loppuun asti.

Minullakin on ollut hetkeni

sitä ei välttämättä uskoisi

kun nyt istun tässä kohmelossa

ihmiset kysyvät miksi näytät väsyneeltä

ja onko kaikki kunnossa

minä vain pohdiskelen

sanon heille

ja katselen oikeaa työntekoa

kuinka eläkkeellä oleva timpuri, anoppi ja vaimoni isäpuoli

rakentavat taloon uutta huonetta

polttelen mahakkaana savukkeita

28-vuotiaana tunnen olevani heikommassa jamassa kuin nuo

jotka ovat jo ehtoon puolella

en osaa enää innostua

pystyn samaistumaan vain perheen mustaan cokkeriin

joka yskii vaivalloisena

ja nuuskii vainoharhaisena ruokakuppia

luultavasti hänellä on meistä vähiten aikaa jäljellä

ehkä vain tämä kesä

jonka aion käyttää lukemalla kirjoja

sellaisista jotka ovat istuneet pitkiä iltoja

painineet kuoleman kanssa

mutta uskokaa kun sanon

on minullakin ollut hetkeni.

Olen muutaman kerran elämässäni

onnistunut lausumaan kuolemattomia laineja

sellaisia kuin huonoissa pornoelokuvissa

kaivanut rippipuvun housuista

terhakan nuoren miehen pampun

ja viettänyt laatuaikaa saunanlauteilla

kahden tytön kanssa

he ovat nähneet minussa lupauksen tulevasta

päättymättömästä kesästä

kylmistä hedelmäviineistä

kuolemattomuudesta.

Olen istunut puistoissa

ystävieni kanssa

hyppinyt autojen katoilla

puhkonut punakahvaisella Moralla renkaita

heittänyt tukkeja ikkunoiden läpi

nähnyt kuinka skeittilauta kumahtaa onttona selkään

ja R-kioskin edessä pummataan verisenä kessua

kun ajatus narkkarilta pöllityistä stereoista

on tuntunut puuhapussin jälkeen fiksulta.

Monessa yhteiskunnassa olisin, ja varmasti olenkin

roskaa, arvotonta, turhaa, selkärangatonta ihmishyytelöä

Stalin olisi lähettänyt minut välittömästi Siperiaan

Hitler heittänyt kammioon

ja monet muut hirmuhallitsijat

olisivat keksineet vielä jotain paljon kauheampaa

sillä minusta on kovin harvoille mitään iloa

en tuota rahaa, luo työpaikkoja, keksi ratkaisuja,

mutta yhdessä asiassa olen heitä kaikkia edelle

anoppia, timpuria, vaimoni isäpuolta, Stalinia ja Hitleriä

jopa niitä kahta nuorta tyttöä

jotka luultavasti katuvat yhteistä lemmentekoa

toisin kuin minä.

Olen oivaltanut itse

ennen muiden nasevia huomiota ja turhan tärkeitä kommentteja

kuka olen

ja mitä olen siitä mieltä

se tekee minusta koskemattoman

ja sanon sen vielä kerran

on minullakin ollut hetkeni.

Tiedän että kuolevalla koirallakin on paikkansa

kujeensa

halu piilottaa keppejä metsään

jotain olen sentään minäkin oppinut

ymmärtänyt ettei kukaan meistä saa valmiiksi viimeistä runoa

taloa

josta puuttuu aina

se yksi huone.