Harri Hertell (* 1985) je finský básník, slamer, DJ a kulturní producent. Patří k vůdčím osobnostem skupiny Dubros rozvíjející žánr dub poetry a dua Hertell & Hertell. Obě skupiny vydaly v roce 2013 nahrávky hudebních básní, které se dočkaly řady úspěšných repríz ve finském rozhlase. V oboru kulturní produkce je Hertell známý především jako zakladatel kolektivu Helsinki Poetry Connection, který během uplynulých pěti let probudil k životu slamerskou kulturu ve Finsku. Spíš než soutěžní klání si její příznivci oblíbili volné exhibice. Spolu s ostatními členy Helsinki Poetry Connection se Hertell stará o provoz velmi populárního klubu Helsinki Poetry Jam a pořádá večery Kiiski Open Mic. Na podzim roku 2011 debutoval samostatnou sbírkou Kunnes oppii kävelemään (Než se naučíš chodit), která je v tuto chvíli vyprodaná. V současné době pracuje na svojí druhé sbírce a aktivně vystupuje jak ve Finsku, tak v zahraničí. Jeho básně jsou přeložené do angličtiny, němčiny, španělštiny a češtiny. Již několik let se Hertell angažuje ve výboru kulturně-literárního spolku s dlouholetou tradicí Nuoren Voiman Liitto.

Básnický blog Harriho Hertella: http://mieliemmepelloilla.blogspot.fi/

Profil Harriho Hertella na Facebooku: https://www.facebook.com/HarriHertell2013

Nejnovější hudebně-básnické video Move on!: http://www.youtube.com/watch?v=EPMT2HovO-0

Už sis někdy?

(Oletko koskaan?)

Už sis někdy

půjčil vzpomínky druhejch

řek že jsou tvoje

přibarvil si je podle sebe

aby vypadaly věrohodně

jako by se staly zrovna tobě?

Přišels domů a bez pozdravu svý holce řek

ať si ty krámy co se tu válí vodnese

i když je noc

a sousedi už maj po krk

těch vašich hádek

jestli tu polici šoupnout do předsíně nebo támhle

a jakou barvu budou mít ty bedny

pro který si zejtra zajedeme do Ikey?

Užs někdy vytuh v taxíku bez prachů

po vánočním večírku

nedošel do práce

doktorovi si stěžoval na bolení v kříži

co začlo už minulej tejden

a pak se jenom zhoršovalo

možná pod vlivem zimy

nebo že by stěhování kámoše?

Užs někdy dělal na úřadě

provinile kouřil jak malej

dva bloky vod kanclu

žasl při vobědový pauze

jak kolega vedle ve fastfoodu žere takový blafy

a stejně mu šéf neřekne že je tlustej

nebo bezcharakterní

i když si ničí svoje zdraví přesně jako ty

dvojitým hambáčem s kečupem a hořčící?

Už ses na sebe kouk někdy do zrcadla

všim si že máš pleť samej kráter

myslel si že se to ještě srovná

s černejma kruhama pod vočima

vartoval až přijede první ranní tramvaj

a jízdní řád na zastávce byl tak zmrzlej

žes nevěděl jestli je lepší začít běžet

nebo ještě chvíli počkat na další spoj?

Zapomněls zalejt kytky

dojít do krámu pro kafe

někam přijít

ačkoli to bylo už dlouho předem dohodnutý

cestou domů se stavil na pár piv

i když by se měl zejtra zaplatit nájem

a na účtě už nejsou prachy ani na zápalky?

Už ses někdy bavil v bance

se stejně starým investičním poradcem

lhal mu že máš v plánu koupit byt

i když ve skutečnosti

musíš hned teď vybrat babiččino dědictví

protože seš až po uši v průseru

dlužnej všem svejm kámošům

a trochu i těm

kterejm bys neměl bejt dlužnej?

Už tě vůbec někdy napadlo

jaký to je mít radost

když ti brigádník u vás v obchodě

dovolí hrabat se v koši

vybírat prošlý instanty

na který stačí jenom vroucí voda

jako by hrál Dvořák a tys měl něco vypito

sedíš a čekáš na gauči

až v půlce devátý symfonie

zaslechneš známej zvuk konvice

a docvakne ti že ”spolu a chutně”

je nesmysl a ten vařící patok

si tady srkáš vosamotě?

Helsinky

(Helsinki)

Holky na zastávkách

si upravujou vlasy

létem zubožený šaty

a všechny maj na sobě

stejný kožený bundy

smutný naděje na vzpouru

krátkozraký představy

a ani potuchy vo chvění

vo zlozvyku co hnízdí v hubě

ale chvíli jedem bez lístku

načerno ve světě dospěláků

třeba nás pustěj do baru bez papírů

děsivě spalující pohledy

lavičky a mezi ně schovaný dávky

ty úspěšný tahaj v igelitkách z luxusního vobchoďáku žrádlo pro psy

a roky ubíhaj ve stejnejch kolejích

až moc spěšně

drsňáci plivou po zemi svý dětství

votvíraj zipy a klíny

roznožený na pedálu bicích

srdce pumpuje basy

čistý svědomí schází

v nádobí nedojezený city

máminy nekonečný strachy

nevyřčený toky myšlenek

zmeškaný hovory

i když bys chtěl všechno prozradit

říct vo jizvách v rukávech

bráchovejch bílejch čárách

co neznačej přechod pro chodce.

Někdo si voblíká svatební šaty

zbytečně přemejšlí vo krásách světa

bez svěracích kazajek a kovovejch pout

mladá anorektička se hroutí za zvuku balady

kafe v ústavu chutná po snech

ploty po vatě

dny naskakujou do dveří a nechávaj je votevřený

svý dědictví si nesem s sebou

bez zášti vůči známejm tvářím na fotkách

v duši košile který nejde zapnout

u reklamního poutače holubi co hledaj tučný roky

bez pocitu viny

zatloukáme do trámu hřeby

za mřížema mučednický svině

svět vyřešíme zmáčknutím tlačítka

žádnej stesk po ptačím zpěvu

na rodnejch hroudách města

vržou starý povozy

přes traumata dětství

přes nesplněný prázdninový přání

který chodí mezi koleje

zalejvat prodavač z hudebního ráje

a z vobočí mu čouhá šedej jazz

hejno výrů na nákupních palácích

pozoruje dvousetletý Helsinky

v neonech co vodprejskávaj vod peněženek

na znamení konce jedný epochy.

Nekrology nečtu

(En lue kuolinilmoituksia)

Nekrology nečtu

slunce vychází červený

květy se rozevíraj

světový strany už nemaj jména

a já čekám na tebe

čekám až mi dojde baterka

čekám na překroucený slova.

Jsem zaflikovaná bota

vzkaz na záznamníku

úsměv co nechceš potkat

svět touží napínat city

votvírat dveře

vodkopávat kameny z ulic.

Nekrology nečtu

nevidím ve městě lidi

šustit nákupní tašky

v shopping centru unavený chlapy

vodváděj někam dozadu zmlátit vobuškama

ani my nevíme kdo má pravdu

kdo je tu pro nás

a hodiny běžej dál

ručičky tikaj

sekundu po sekundě

tenisky našlapujou na střepy novýho roku

roztříštěný předsevzetí

prázdnej vodpadkovej koš na konečný

čeká na svýho slídila

čeká na přetržený vize

čeká na vybraný účty.

Brzy bude sklenice prázdná

rty suchý

klidně jen tak je možný koukat

na svoje nejbližší

chytat se každýho

kdo se vodváží

dotýkat

vobjímat

a je nás moc

nekrology nečtem

nebojíme se žít

náhodně otevřít noviny

chápat že smích není protikladem pláče

svíčky se hořením nevypálí

sny svůj význam neztratí

i když se třeba změní.

Pár drobků na talíři

jako bys nakonec odešla

nechala po sobě svlečenou kůži

umělohmotný přísliby

lepší budoucnosti

s někým jiným

propadlá do rokle bez lásky

nejde postavit novou

s životem se nedá moc mazlit

nechat ho utíkat pod rukama

nebojovat vo nájem

společný večeře

při kterejch

pohledy uměj bejt tichý

beze slova chápat

a mluvit bez pochopení.

V kalendáři úplněk

(Kalenterissa täysikuu)

V kalendáři úplněk
ale moře z noci nevidím

bezedný sténání kráterů neslyším

na nebi jenom ztroskotaný světlo dětství

prsty na nohách zkřehlý

dlaně na volantu

voják v křeči dřepí v příkopu

přilba bíle zasněžená

mládí natotata utlý

jako vejce rozklepnutý vo hranu dřezu

hvízdání velký píšťaly

lebka roztrhaná na cucky

a holý myšlenky

zrudlá kůže voškubanýho kuřete

kdyby se tam venku nikdo neplížil

klidně bych vzal ptáka do dlaně

a vyhonil si z volnejch víkendů vomelety snů.

V kalendáři úplněk

ale číst neumím

milování zimních gum a zmrzlejch ulic nevidím

jak škrábou plochy bez posypu a hledaj místa k stání
jako by měly strhnout kůži a vodkrejt pod ní chlapa

aby bylo vidět jakej dovopravdy je

jestli fakt nepodvádí

i když jsme voba dva nahý

listy spadlý na vokraji postele

v prostěradlech zašlý námořní mapy těch co umřeli

úšklebky a smích fošen z podlahy

nevěra nad stropama rachotí

vítr houpá loděma jak těžkej dech vyvrcholení

beznadějná bitva lásky

divoký ra-ta-ta kulometů v pustým poli

uprostřed dutej strom

pod nehtama špína míst

který jsou dávno pryč
a v mapách brzy přejmenovaný.

V kalendáři úplněk
ale já furt nevěřím

chvění vápnem vonícího rákosí neslyším

jak se vokna věčnýho dítěte zamlží

mrtvý mouchy mezi sklem

ani pavouk se radši nepohne

jenom noc se tiše vkrádá

sedá na zem jako kletba

relaxa

ní sauna chlapa co nekecá a dost maká

v potu tváře vůně břízy

na skříňce dějin vošoupaný semišový boty

a jámy zasypávaný štěrkem

rozpadlý pravdy masovejch hrobů
drsná cesta bez map a ukazatelů
slepej voják vracející se domů
na rtech trapnej vítr co svádí a skučí
naposledy vyluzuje

svůj chtíč.

Překlad medailonku a vybraných básní vznikl za přispění Informačního centra finské literatury (FILI, Finnish Literature Exchange) v Helsinkách. Přeložila Alžběta Štollová.