Harri
Hertell (* 1985) je finský básník, slamer, DJ a kulturní
producent. Patří k vůdčím osobnostem skupiny Dubros
rozvíjející žánr dub poetry a dua Hertell & Hertell.
Obě skupiny vydaly v roce 2013 nahrávky hudebních básní, které
se dočkaly řady úspěšných repríz ve finském rozhlase. V oboru
kulturní produkce je Hertell známý především jako zakladatel
kolektivu Helsinki Poetry Connection, který během
uplynulých pěti let probudil k životu slamerskou kulturu ve
Finsku. Spíš než soutěžní klání si její příznivci oblíbili
volné exhibice. Spolu s ostatními členy Helsinki Poetry
Connection se Hertell stará o provoz velmi populárního
klubu Helsinki Poetry Jam a pořádá večery Kiiski
Open Mic. Na podzim roku 2011 debutoval samostatnou sbírkou
Kunnes oppii kävelemään (Než se naučíš chodit),
která je v tuto chvíli vyprodaná. V současné době pracuje na
svojí druhé sbírce a aktivně vystupuje jak ve Finsku, tak v
zahraničí. Jeho básně jsou přeložené do angličtiny, němčiny,
španělštiny a češtiny. Již několik let se Hertell angažuje ve
výboru kulturně-literárního spolku s dlouholetou tradicí Nuoren
Voiman Liitto.
Už sis někdy?
(Oletko koskaan?)
Už sis někdy
půjčil vzpomínky
druhejch
řek že jsou tvoje
přibarvil si je
podle sebe
aby vypadaly
věrohodně
jako by se staly
zrovna tobě?
Přišels domů a
bez pozdravu svý holce řek
ať si ty krámy co
se tu válí vodnese
i když je noc
a sousedi už maj po
krk
těch vašich hádek
jestli tu polici
šoupnout do předsíně nebo támhle
a jakou barvu budou
mít ty bedny
pro který si zejtra
zajedeme do Ikey?
Užs někdy
vytuh v taxíku bez prachů
po vánočním
večírku
nedošel do práce
doktorovi si
stěžoval na bolení v kříži
co začlo už
minulej tejden
a pak se jenom
zhoršovalo
možná pod vlivem
zimy
nebo že by
stěhování kámoše?
Užs někdy
dělal na úřadě
provinile kouřil
jak malej
dva bloky vod kanclu
žasl při vobědový
pauze
jak kolega vedle ve
fastfoodu žere takový blafy
a stejně mu šéf
neřekne že je tlustej
nebo bezcharakterní
i když si ničí
svoje zdraví přesně jako ty
dvojitým hambáčem
s kečupem a hořčící?
Už ses na sebe kouk
někdy do zrcadla
všim si že máš
pleť samej kráter
myslel si že se to
ještě srovná
s černejma kruhama
pod vočima
vartoval až přijede
první ranní tramvaj
a jízdní řád na
zastávce byl tak zmrzlej
žes nevěděl
jestli je lepší začít běžet
nebo ještě chvíli
počkat na další spoj?
Zapomněls zalejt
kytky
dojít do krámu pro
kafe
někam přijít
ačkoli to bylo už
dlouho předem dohodnutý
cestou domů se
stavil na pár piv
i když by se měl
zejtra zaplatit nájem
a na účtě už
nejsou prachy ani na zápalky?
Už ses někdy
bavil v bance
se stejně starým
investičním poradcem
lhal mu že máš v
plánu koupit byt
i když ve
skutečnosti
musíš hned teď
vybrat babiččino dědictví
protože seš až po
uši v průseru
dlužnej všem svejm
kámošům
a trochu i těm
kterejm bys neměl
bejt dlužnej?
Už tě vůbec někdy
napadlo
jaký to je mít
radost
když ti brigádník
u vás v obchodě
dovolí hrabat se v
koši
vybírat prošlý
instanty
na který stačí
jenom vroucí voda
jako by hrál Dvořák a tys měl něco vypito
sedíš a čekáš
na gauči
až v půlce devátý
symfonie
zaslechneš známej
zvuk konvice
a docvakne ti že
”spolu a chutně”
je nesmysl a ten
vařící patok
si tady srkáš
vosamotě?
Helsinky
(Helsinki)
Holky na zastávkách
si upravujou vlasy
létem zubožený
šaty
a všechny maj na
sobě
stejný kožený
bundy
smutný naděje na
vzpouru
krátkozraký
představy
a ani potuchy vo
chvění
vo zlozvyku co
hnízdí v hubě
ale chvíli jedem
bez lístku
načerno ve světě
dospěláků
třeba nás pustěj
do baru bez papírů
děsivě spalující
pohledy
lavičky a mezi ně
schovaný dávky
ty úspěšný tahaj
v igelitkách z luxusního vobchoďáku žrádlo pro psy
a roky ubíhaj ve
stejnejch kolejích
až moc spěšně
drsňáci plivou po
zemi svý dětství
votvíraj zipy a
klíny
roznožený na
pedálu bicích
srdce pumpuje basy
čistý svědomí
schází
v nádobí
nedojezený city
máminy nekonečný
strachy
nevyřčený toky
myšlenek
zmeškaný hovory
i když bys chtěl
všechno prozradit
říct vo jizvách v
rukávech
bráchovejch bílejch
čárách
co neznačej přechod
pro chodce.
Někdo si voblíká
svatební šaty
zbytečně přemejšlí
vo krásách světa
bez svěracích
kazajek a kovovejch pout
mladá anorektička
se hroutí za zvuku balady
kafe v ústavu
chutná po snech
ploty po vatě
dny naskakujou do
dveří a nechávaj je votevřený
svý dědictví si
nesem s sebou
bez zášti vůči
známejm tvářím na fotkách
v duši košile
který nejde zapnout
u reklamního
poutače holubi co hledaj tučný roky
bez pocitu viny
zatloukáme do trámu
hřeby
za mřížema
mučednický svině
svět vyřešíme
zmáčknutím tlačítka
žádnej stesk po
ptačím zpěvu
na rodnejch hroudách
města
vržou starý povozy
přes traumata
dětství
přes nesplněný
prázdninový přání
který chodí mezi
koleje
zalejvat prodavač z
hudebního ráje
a z vobočí mu
čouhá šedej jazz
hejno výrů na
nákupních palácích
pozoruje dvousetletý
Helsinky
v neonech co
vodprejskávaj vod peněženek
na znamení konce
jedný epochy.
Nekrology nečtu
(En lue
kuolinilmoituksia)
Nekrology nečtu
slunce vychází
červený
květy se rozevíraj
světový strany už
nemaj jména
a já čekám na
tebe
čekám až mi dojde
baterka
čekám na
překroucený slova.
Jsem zaflikovaná
bota
vzkaz na záznamníku
úsměv co nechceš
potkat
svět touží
napínat city
votvírat dveře
vodkopávat kameny z
ulic.
Nekrology nečtu
nevidím ve městě
lidi
šustit nákupní
tašky
v shopping centru
unavený chlapy
vodváděj někam
dozadu zmlátit vobuškama
ani my nevíme kdo
má pravdu
kdo je tu pro nás
a hodiny běžej dál
ručičky tikaj
sekundu po sekundě
tenisky našlapujou
na střepy novýho roku
roztříštěný
předsevzetí
prázdnej
vodpadkovej koš na konečný
čeká na svýho
slídila
čeká na přetržený
vize
čeká na vybraný
účty.
Brzy bude sklenice
prázdná
rty suchý
klidně jen tak je
možný koukat
na svoje nejbližší
chytat se každýho
kdo se vodváží
dotýkat
vobjímat
a je nás moc
nekrology nečtem
nebojíme se žít
náhodně otevřít
noviny
chápat že smích
není protikladem pláče
svíčky se hořením
nevypálí
sny svůj význam
neztratí
i když se třeba
změní.
Pár drobků na
talíři
jako bys nakonec
odešla
nechala po sobě
svlečenou kůži
umělohmotný
přísliby
lepší budoucnosti
s někým jiným
propadlá do rokle
bez lásky
nejde postavit novou
s životem se nedá
moc mazlit
nechat ho utíkat
pod rukama
nebojovat vo nájem
společný večeře
při kterejch
pohledy uměj bejt
tichý
beze slova chápat
a mluvit bez
pochopení.
V kalendáři
úplněk
(Kalenterissa
täysikuu)
V kalendáři
úplněk
ale moře z noci nevidím
bezedný sténání
kráterů neslyším
na nebi jenom
ztroskotaný světlo dětství
prsty na nohách
zkřehlý
dlaně na volantu
voják v křeči
dřepí v příkopu
přilba bíle
zasněžená
mládí natotata
utlý
jako vejce
rozklepnutý vo hranu dřezu
hvízdání velký
píšťaly
lebka roztrhaná na
cucky
a holý myšlenky
zrudlá kůže
voškubanýho kuřete
kdyby se tam venku
nikdo neplížil
klidně bych vzal
ptáka do dlaně
a vyhonil si z
volnejch víkendů vomelety snů.
V kalendáři
úplněk
ale číst neumím
milování zimních
gum a zmrzlejch ulic nevidím
jak škrábou plochy
bez posypu a hledaj místa k stání
jako by měly strhnout kůži
a vodkrejt pod ní chlapa
aby bylo vidět
jakej dovopravdy je
jestli fakt
nepodvádí
i když jsme voba
dva nahý
listy spadlý na
vokraji postele
v prostěradlech
zašlý námořní mapy těch co umřeli
úšklebky a smích
fošen z podlahy
nevěra nad stropama
rachotí
vítr houpá loděma
jak těžkej dech vyvrcholení
beznadějná bitva
lásky
divoký ra-ta-ta
kulometů v pustým poli
uprostřed dutej
strom
pod nehtama špína
míst
který jsou dávno
pryč
a v mapách brzy přejmenovaný.
V kalendáři
úplněk
ale já furt nevěřím
chvění vápnem
vonícího rákosí neslyším
jak se vokna věčnýho
dítěte zamlží
mrtvý mouchy mezi
sklem
ani pavouk se radši
nepohne
jenom noc se tiše
vkrádá
sedá na zem jako
kletba
relaxa
ní sauna chlapa co
nekecá a dost maká
v potu tváře vůně
břízy
na skříňce dějin
vošoupaný semišový boty
a jámy zasypávaný
štěrkem
rozpadlý pravdy
masovejch hrobů
drsná cesta bez map a ukazatelů
slepej voják
vracející se domů
na rtech trapnej vítr co svádí a
skučí
naposledy vyluzuje
svůj chtíč.
Překlad
medailonku a vybraných básní vznikl za přispění Informačního
centra finské literatury (FILI, Finnish Literature Exchange) v
Helsinkách. Přeložila Alžběta Štollová.
